Důvěra překoná i vzdálenost

.... Jde o můj druhý porod. Před 4 lety jsem rodila v Olomouci a myslela si jak byl ten porod v pohodě. Ale když jsem otěhotněla podruhé, vše se mi vrátilo a mě došlo, že to nebylo v pohodě a potřebuju konečně porod, který si užiju a ne jen přežiju. 

Tak jsem začala hledat soukromou PA a s manželem jsme vymysleli kde vzít na ni prachy. Nakonec mi přispěla kamarádka a prodala jsem nějaké věci. Našla jsem úžasnou Báru z porodnice Fifejdy, kde je i zaměstnaná. Cele těhotenství jsme si psaly a s manželem jsme stihli i jeden její kurz. Poznaly jsme se a já jí tím pádem mohla důvěřovat. V 36. týdnu byla registrace. Bára mi to domluvila s Mudr. Staňovou. To je tak milá doktorka! Donesla jsem vyplněné souhlasy, svůj porodní plán kombinovaný s DVP, probraly jsme s doktorkou nějaké body v něm, a s ničím nebyl problém, chtěli vyjít vstříc. V neděli ve 37. týdnu mi začaly tak silné poslíčky, že jsem jela do porodnice a volala Báře, ale planý poplach, přešlo mě to tam. Všichni byli milí a uklidňovali, že někdo jezdí naplano i 3x a není to trapný. Já se trapně prostě cítila. V pondělí už jsem v noci musela rozhánět bolesti ve sprše ale furt se dalo spát aspoň 2 hodiny. O půl osmé už to rozehnat nešlo. Dala jsem si napářku a volala našim ať si přijedou vyzvednout staršího synka. Opět jsem volala Báře že se v deset sejdeme v porodnici. V deset jsem už nemohla kvůli bolestem chodit. Na příjmu monitor, rychlé Vv od MUDr. Staňové, prý jen 3 cm takže zatím dobrý. Jenže pak MUDr. Staňová musela odejít a došlo ke změně lékaře, který mi nevyhovoval. Naštěstí přišla Bára a vyřídila to s ním. 

Řekla jsem ji že ho k porodu odmítám a ona mi zařídila MUDr. Volnou. Vážím si toho, protože nakonec byl doktor potřeba. Po 12 hodinách bolestí a snahy mi pomoct se otevřít všemi přírodními metodami (rebozo, sprcha, klystýr, napářka, cvičení, všechny možné polohy) Do všeho byl zapojen i manžel, což se mu hrozně líbilo, přišel si konečně užitečný a součástí toho všeho. Nakonec jsem svolila i metody, kterým jsem se chtěla původně vyhnout. A to epi + píchnuti vody. Jenže představa, že bych trpěla já i dítě dalších 12 hodin už nepřicházela v úvahu. 

Bára má pravdu, že záleží na tom, v jaké kondici po porodu budu. Anesteziolog přišel, představil se on i sestra, popsal mi celý výkon včetně nežádoucích účinků, já podepsala souhlas. Píchal to na 2x a moc se za to omlouval, ale nakonec se mu to povedlo. Byl fakt šikovný. Dále jsem dostala roztok s trochou oxy. Léky zabraly a mě konečně začaly ty pravé kontrakce. Trvaly 2 hodiny a po vyčůrání už se mi chtělo tlačit. Manžel mi pomohl z wc, ve stoje jsem vytlačila hlavičku a zbytek tělíčka na čtyřech už na lůžku. Bolelo to tak moc, že jsem měla strach, že se natrhnu, ale Bára mě uklidňovala ze je tam dost místa a fakt mám jen dva kosmetické stehy. Pak jsem měla syna hned na hrudi, okamžitě se přisál a byl na tom moc dobře. Mnohem lépe než můj první syn po porodu. Jenže placenta nechtěla sama ven. 

Po další hodině a půl kdy se ji Bára s MUDr. Volnou opět přirozeně snažily dostat ven, jsem svolila k revizi v narkóze. Narkózu mi dával ten samy anesteziolog takže super že už jsme se znali. Na sále všichni se mnou mluvili, popsali co se bude dít a jak dlouho to bude trvat. Pořád jsem se cítila paní situace, i když jsem ty okolnosti nemohla ovlivnit, protože se mnou tak jednali. Za 15 minut jsem byla zpět na porodním boxu a probudila se. Bylo mi strašně dobře. V narkóze mi sešili i to kosmetické poranění. Mezitím byl syn na hrudi manžela. V jeho přítomnosti ho zvážili a změřili. Šla jsem po svých do sprchy a došla bych i sama na šestinedělí, ale Bára chtěla, ať raději sedím na vozíku. Nadstandard neměli volný, ale snažili se vyjít vstříc a tak mi dali pokoj, kde nikdo další nebyl. Manžela uložili na postel vedle mně a my tak mohli být ještě do rána všichni tři spolu. Všichni jsou moc milí, pokaždé když nastupuje směnu někdo koho ještě neznáte, přijde se představit a seznámit se s vámi. Ženská vizita je velice důstojná. Doktor byl uctivý, jen se ptal jak se cítím, nechtěl za každou cenu ať si sundám kalhotky a dám nohy od sebe (opět Olomouc).

 Popsal mi co se bude teď bude dít s dělohou, jaké bolesti jsou normální atd. Dětská vizita také jemná k miminku. Vyšetřují v postýlce a u toho si se mnou povídaly. Necítila jsem žádný spěch. Nikdo mě tam nenutil miminko vážit, zapisovat si pleny, měřit mu furt teplotu, žádný stres. 

Když malý nemohl spát a řval, přišla sestra a ukázala mi jak ho dát do klubíčka, aby se snadněji vykakal, vůbec jsem ji nemusela volat. Prostě se jen zajímala, jak muže pomoct. Koupání proběhlo až den před propuštěním. 

Při odchodu se mě ještě ptali, co můžou zlepšit a jak jsem byla spokojená. Jídlo moc dobré, na výběr ze dvou variant. Bar s nabídkou jogurtů, musli, pečiva, sýry, džusy, čaje. Jídlo přímo na pokoj. Soukromá PA byla nejlepší investice. Porod je zážitek na cely život. Postarala se o všechno, chodila za mnou i na šestinedělí,, aby věděla, zda je vše ok. Bára by se mnou byla normálně první dobu porodní u mě doma, ale protože bydlíme hodinu od porodnice, rozhodli jsme se že my přijedeme za ní. Jsem ve fb skupině spolku Juno Moneta Petry Langové a díky nim jsem věděla, že k porodu se dá přistupovat vědomě, umět si stát na svých právech a nedat se (třeba odmítnout zdravotníka a chtít za něj náhradu, o navrhovaných řešeních diskutovat a nejen kývat). Tento porod mi strašně pomohl vyrovnat se s tím prvním.